"úryvek"-závěrečná kapitola 1/2

16. června 2008 v 21:03 | screamo |  Nikdo jiný kolem nás
jedná se o závěrečnou kapitolu, 5. verzi, předpokládáná verze dokončení :7, první část
Victor otevřel mohutné několikanásobné dveře a konečně ho ovanul čerstvý vzduch. Zavřel oči a nadechl se. To bylo ono, to potřeboval. Ty dlouhá muka, neustálé opakování těch stejných vět a prozrazování jeho osobního života by ho jistě brzy dohnalo k šílenství, ale nyní je volný. Cítil, jak mu čerstvý vánek vlál do tváře a přinášel sebou pocit krásné úlevy, pocit svobody. Svobodný a i přes to, co spáchal, ví, že udělal dobrou věc, avšak pochopíte to vůbec někdo? Zřejmě zde byl jediný člověk, který ho dokázal pochopit…
Chaster stál na okraji mohutného vysokého schodiště, které vedlo ke vstupním dveřím vysoké policejní stanice. Monumentálně ukazovaly důležitost tohoto komplexu, dominantu tohoto velkoměstského náměstí, rozkazovaly a chladným pocitem probouzely v člověku obavy, když po nich kráčel vzhůru. Desítky, ne-li stovky lidí okolo něj procházeli a on v tu chvíli vypadal jako samotný střed vesmíru, jelikož pouze mlčky stál a usmíval se na někoho, koho právě pustili z té ohavné budovy, protože zabil tři lidi, ne z touhy, nýbrž jako akt pomsty a zadostiučinění.
Victor náhle pocítil podivnou radost uvnitř hrudi, kterou ještě nikdy necítil. Když uviděl Chastera, celý svět se rozzářil. Je tu. Opravdu tu je! Čeká přeci jenom na něj. Vytrval. Neopustil ho jako všichni ostatní! Ale co to má znamenat, ten divný pocit? Dal si i otázku, zda-li to není zamilovanost a bylo mu podezřelé, že při těchto slovech mu srdce zabušilo ještě více. Ano. Victor se zamiloval. I přese vše, co o lásce tvrdil a jaký má na ni názor, pocítil i on nakonec její kouzlo a náhle si uvědomil, jak moc mohl Chasterovi ublížit svými řečmi, že neví, co říká. Rozeběhnout se po těch schodech a vrhnout se na něj, na to měl zřejmě chuť, ale věděl, že jejich touhy musí být na veřejnosti skryté, uzamčené a trápené. Co je horšího než trapně se přetvařovat a skrývat své bujivé city? Hrozná muka pro srdce, hrozná muka pro lásku, která by chtěla tak moc hořet, ale neustále ji zabíjí chladnost společnosti.
Šlápl na první schod a poté na druhý, hezky krok po kroku a osobě jemu nejbližší byl stále blíže a blíže. Říkal si, že to prostě nevydrží a že mu bude muset dát ten nejkrásnější a nejuspokojivější polibek, který kdy v životě člověku věnoval, ale poté si všiml, že opodál za Chasterem čeká jeho holka a společně s ní pár jejich kamarádek. Kéž by jsme se nemuseli skrývat, řekl si Victor pro sebe. To nevadí, Victore, budeme mít na sebe celej život, celý dlouhý život.
I Chaster měl takové myšlenky a opravdu se držel, aby osobu, kterou miloval, nepřitiskl k sobě a pln emocí nezačal vášnivě líbat. Usmíval se, radost mu kolovala celým tělem. Lidé stále procházeli okolo a vždy přerušovali jejich oční kontakt, aby byl v zápětí opět obnoven a opět přerušen. Suchý lidé, oblečeni v kabátech a oblecích, spěchající za každodenními povinnostmi velkoměsta. Prázdné schránky bez vlastního života, příběhy sebe sama, které se však držely daných standartů, aby těm prázdným schránkám nepřerostly přes hlavu a neukázaly na povrch jejich pravé já, jejich pravou osobnost. Tvořili pouhé křoví okolo Victora, který se k němu blížil a zářil jako nejjasnější hvězda na nebi. Tato chvíle je pouze jejich, nikdo ji nemůže pokazit…
Ani jeden z nich si však nevšiml podivného muže, který nebyl jako ostatní. Žádný kabát, žádný oblek, žádný suchý výraz. Hnědá kožená bunda a uplakaný zoufalý obličej plný zároveň hrubosti a nenávisti. Tento člověk tvoří chybu mezi těmi stovkami okolo a narušuje intimnost této krásné chvíle zamilovanosti dvou lidí.
Obličej plný vzteku. Vyšel z budovy a blížil se koncentrovaně k Victorovi, hleděl na něj a nespustil z něj oči. Jednu ruku měl volně a druhou měl zastrčenou v bundě v hrudní oblasti. Jeho kroky za sebou ponechávaly podivný pocit nezpětnosti. Kdo se jen pokouší přerušit jim jejich radost?!
Chaster si toho všiml a ihned mu došlo,kdo je ten muž zač-viděl ho na soudním líčení-otec Cedrika! A proč má tu ruku v té bundě? Snad nedrží v ruce zbraň! Snad nechce Victora zabít! Snad nechce pomstít svého syna, svého syna, který sám život vzal!
"Victore!"okřikl ho. "Za tebou, pozor!"zakřičel na celé náměstí.
Victor se nechápavě rychle otočil a spatřil mužovu tvář. Hleděla na něj kamenným nepřátelským výrazem, kombinovaným s pláčem a lítostí nad jeho mrtvým synem, nad vrahem, kterého Victor musel zabít, aby se nestal jeho další obětí.
Vytáhl ruku z bundy a s ní pistoli. Zadíval se mu do obličeje, podíval se oběti přímo do očí. Rodičovská láska, žal nad ztraceným potomkem…
"Když nežije on, ty taky musíš zemřít!"řekl mu slzivě a náhle se ozvala rána. Ptáci leknutím rozevřeli křídla a odlétli pryč, doprovázeni křikem mnoha lidí a panikou těch, kteří se dali na útěk. Nikdo nemohl uslyšet bolestivé zasýpání Victora. Jeho výraz se stal tak chladným a nic neříkajícím. Bezvládně hleděl na muže, který po něm právě vystřelil.
Rána do rozumu, rozboření racionálního myšlení, pocit, že to, co oči uviděly, byla pouhá halucinace! Zalití těla studeným potem, nulový stav myšlenek! A poté rána do mozku, která říká: vzpamatuj se, vnímej! Chaster hlasitě zakřičel, křičel tak, jak ještě nikdy nekřičel. Okolím se linul hlas plný strachu a nenávisti. Okamžitě se rozeběhl k Victorovi po schodech. Jako jediný, všichni ostatní utíkali pryč, bylo jim jedno, že byl někdo postřelen, hlavně když oni sami to přežijí. Jejich chování je omlouvá, pouhý pud sebezáchovy -zachránit si život.
Muž, usmívající se a zároveň překvapený ze svého činu, dostal do ruky ránu pendrekem a zbraň pustil. Jeho tělo bylo zaplaveno mnohými policejními uniformami, které se vyvalily z budovy, aby mu zabránily v dalším konání.
Victor se podíval na své tělo, stále omámen tím, co se stalo. Hleděl na svojí ruku, jak drží velkou krvavou ránu prostřed jeho těla. Hleděl na mnoho krve, opouštějící jeho tělo. Z úst mu po bradě stékal pramen krve a kapal na chladný šedivý beton. Síla ho opouštěla, život přestával kolovat v žilách, nohy ho nedokázaly udržet.
Začal padat k zemi jako bezvládný kámen, přitahován nevzdornou silou gravitace. V záplavě bezmyšlenek a bolesti se blížil k zemi stále více a více. Tvrdě dopadl na zem a svalil se o pár schodů níže. Victor už u něj byl a zabránil dalšímu pádu ze schodů. Uchopil téměř bezvládného Victora do svého náručí.
"Victore!!"zakřičel nahlas Chaster, i když měl Victora v náručí. Nevěděl, co má dělat, nedokázal pohotově rozmýšlet.
Victor ztěžka dýchal, lapal po dechu a z úst mu stále vytékala krev. Díval se kolem sebe tak bezmocně, tak plný strachu, tak plný záporných emocí.
"Zavolejte někdo záchranku, dělejte!" zakřičel Chaster na lidi okolo. Tiší diváci. Utvářeli kruh a hleděli na hrůzu, která se stala. Chlapec svírá druhého, umírajícího, v náručí a opodál je mnoho policistů, kteří drží jeho vraha.
"Chas…Chastere,"lapal Victor stále po dechu. Cítil, jak ho tělo přestává poslouchat a jak jeho život zde končí. Ty oči. Napůl v realitě, napůl odcházely do říše mrtvých. Vystrašený výraz ze smrti…
"Victore, bude to dobrý, přísahám!"
"Chastere, já, já nechci umřít, já..nech…nechci!" vydával ze sebe bolestivě. V jeho hlase bylo tolik strachu, tak moc, že to nahánělo husí kůži a dovádělo oči k pláči.
"Victore! Victore! Všechno bude v pořádku! Pomoc je už na cestě, už jedou. Budeš žít!"
"Ne…ty…ty pořád všechno…všechno vidíš růžově. Já…já nechci umřít.Chas…Chastere,polib mě ještě jednou. Ještě dokuď tu jsem!" řekl a z očí mu začaly stékat slzy. Plakal nad svým ztraceným životem…
Chaster začal také plakat. Viděl, jak na něj hledí celé náměstí, včetně jeho dívky a ostatních, ale v tu chvíli by dal všechno, všechno to skrývání za to, aby mohl být s Victorem už napořád. Sklonil k němu hlavu a políbil ho, tak krásně, jako ještě nikdy nikoho nepolíbil. Vesmír byl jejich. Všechny zákony přírody nyní patřily jim. Nebyl nikdo jiný než oni dva, dva samostatné body uprostřed milionů okolo.
"Já…Chastere…miluju tě! Chas…Chas…Chastere! Drž mě…Chas…miláčku!"řekl Victor a náhle se jeho tělo ocitlo v agonii. Zadíval se na Chastera tak hrozným výrazem…Ruku mu pevně stiskl a Chaster ji stiskl ještě pevněji. Poslední sevření jejich těl, poslední dotyk… Victor vydechl, zavřel oči a další nadechnutí již nepřišlo…
Ruka, která Chasterovu tak pevně svírala v bolestivém pocitu smrti, náhle povolila a vyklouzla. Padala k zemi. Chaster ji pozoroval a v tu chvíli se cítil neuvěřitelně nespravedlivě a rozzuřeně, zničen a utrápený k šílenství. Pozoroval, jak bezvládná dlaň je unášena vzduchem a padá… Tak moc chtěl Victorovi říci, že už pochopil pravý význam lásky, tak moc mu chtěl říci že ho skutečně miluje a skutečně to tak cítí. Poprvé slyšel od svého milovaného vyznání lásky a on mu již nestihl toto vyznání opětovat. Ruka nakonec dosáhla svého konce a pohupovala se nad zemí…
Victor zemřel. Opustil Chastera a svět živých. Smrt je krutá výběrčí… Přichází nepozvaná, odchází nepoznaná.
Chaster ještě pár vteřin hleděl na Victorovo bezvládné tělo. Jeho rty byly smočeny Victorovo krví.
"Neeeeeeeeeeeeeeeeeeee!!"zakřičel do ticha, které ho obklopovalo. Přitáhl k sobě bezvládné tělo a sklonil se k němu, v obětí, v křeči ve svalech z toho, jak si přál, aby jeho milovaný opět otevřel oči.
"Victore!" zakřičel. "Victore, prosím, probuď se! Ne! Prosím, žij! Miluji tě! Slyšíš! Já tě miluji! Prosím ne, ne, ty nesmíš zemřít, nesmíš. Prosím tě moc, otevři oči, otevři je, prosím!" prosil mrtvé tělo jako nějaký blázen. "Slyšíš?! Já tě miluji, miluji. Moc. Miláčku, prosím! Otevři oči!"stále žadonil nad mrtvým těle a držel ho pevně. Jeho duši zasáhla rána, která se již nikdy nezahojí. Provždy v ní bude černé místo, které ji bude spalovat…V dáli se ozvalo houkání sanitky, které bylo stále blíže a blíže.
Opatrně položil mrtvé tělo a rozhlédl se kolem sebe. Nespočet zraků, vyplašených, ubrečených. Ale také mužovo záda, odcházející s uniformami do budovy. Neváhal. Rozhlédl se. Náhle vstal a přiběhl k okraji schodů, kde byly malé zahrádky se stromy. Popadl kámen. Rozeběhl se k policistům, kteří vraha odváděli do budovy. Bylo mu vše jedno. Skočil mezi ně a jedním úderem do lebky vraha jeho milovaného skolil na zem. Další rána, a další. Mlátil do něj kamenem jak zběsilý, zbaven citu, zbaven dobroty… Poté kámen pustil a začal do něj kopat vší silou. Muž ležel bezvládně na zemi, v bezvědomí, okolo něj se smáčela krev.
Policisté chlapce chytli a chtěli mu zabránit v další činnosti. Nebyli hrubí, věděli, že s lidskou potrápenou duší nic neudělají.
"Ne! Pusťte mě! Zabiju ho!Pomstím Victora!"
"Chlapče, prosím, uklidni se, prosím!" uklidňovali ho policisté.
Chaster popadl pouzdro jednoho policisty a vytáhl z něj zbraň. Bez jediné myšlenky po muži nejméně třikrát vystřelil a poté se otáčel na všechny strany, aby se k němu nikdo nemohl přiblížit. Kruh se utvořil…
"Nepřibližujte se ke mně! Nikdo!" křičel do všech stran.
Klepal se, plakal, byl na pokraji svých sil, na pokraji rozumu, ale co je zdravý rozum? Jak to můžeme odhadnout? Opět se stal středem vesmíru, všechny oči náměstí se upíraly k němu a očekávaly, co se stane.
"Polož tu zbraň!" křičeli na něj lidé opatrně, myslejíc na jeho duševní stav.
"Ne! Nepřibližujte se!"
"Todle ti ho nevrátí! Nevrátí!" zakřičel na něj jeden policista.
Slova, která tak drtivě a zničujíc vyjadřovala krutost reality, která opravdu byla…Chaster se k němu otočil. "Já…já mu chtěl říct, že ho miluju a ten muž to pokazil, zničil, zlikvidoval! Já ho miluju!"zakřičel do ticha a nikdo neměl odvahu to ticho přerušit. Plakal ještě více, nedokázal se již udržet na nohou, ale pevně svíral zbraň a otáčel se okolo, aby se k němu nikdo nemohl přiblížit.
"Už vím,co znamená milovat," prohlásil tiše, jeho obličej byl sužovaný ukrutnou bolestí a slzy mu stékaly nehorázným tempem. Dal si zbraň ke spánku. Už nemám proč žít, říkal si neustále dokola. Stiskl spoušť.
Další rána na náměstí…
Konec jejich životů? Konec toho všeho?Ne…
copyright (c) www.screamo.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nebel nebel | 25. června 2008 v 23:10 | Reagovat

přečetla sem si to až do konce, je to hodně emotivně pojato, místy až přiliš a trochu nereálné pasáže,ale moc dobře si vystihl ty pocity, atmosféru. Popravdě,neni to vůbec špatný,jen hodně depresívní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama