Ukázkové dílo, jmenující se Pokoj, které vychází z mého snu ze dne 21.3.2008. Červeně označené písmo je vlastní sen.
POKOJ
Toho večera byl pokoj ještě více těsnější a temnější, než kdy předtím. Cítil ze svého pokoje cosi, nedokázal říci přesněji co, ale neměl z té energie vůbec dobrý pocit, dokonce se obával, že to cosi mu chce nějakým způsobem ublížit. Každý den prožíval stejný pocit strachu, když přicházel soumrak dne a do pokoje přinášel stín noci a s ním opět to záhadné cosi.
Seděl u svého počítače, přikryt slabou narůžovělou dekou a psal si přes internet se svými kamarády, avšak každou chvílí se otáčel do pokoje, který byl celý za jeho zády. Cítil oči v zádech, dívající se na něj a prorážející jeho tělo. Ten pocit byl vždy tak nepříjemný, strašidelný a hlavně děsně nesnesitelný! Byla již hluboká noc a nakonec se rozhodl, že nejlepší bude, když si zapne televizi a lehne si do postele, do rohu, tam , kde měl celý pokoj pod kontrolou. Doufal, jako každou noc, že ho televize uspí a on se ráno probudí opět šťastný, že to cosi tam už není a že to přijde opět až večer. Věděl, že je to ale naivistická myšlenka, jelikož pocit strachu byl tak hrozně moc silný. Zapnul televizi a teprve až pak vypnul počítač, to aby se v místnosti neudělala absolutní tma…
Řekl si, že se musí vzpamatovat, že mu je 18 a že takové věci neexistují, že je to pouze jenom jeho blud v hlavě, který moc prožívá, ale i přesto se mu občas v noci stalo, že se přistihl, že se něco stalo, nějaká podivná věc, například slabé škrábání ve skříni či občasné zadatlování na klávesnici…
Ležel a očima neustále zkoumal své okolí, nemohl se od toho odtrhnout. Pocit strachu v něm opět kypěl a kypěl, tentokrát silněji, než kdy dříve, a ten pocit strachu nakonec zvítězil. Přehodil přes sebe opět tu deku a vyběhl z pokoje do obýváku za matkou.
"Mami, já budu dneska spát tady v obýváku," řekl své matce, které se s jeho otcem dívala na noční program.
"To je každej den! Zase se bojíš sám v pokoji?"
"Jo"
"Nejsi snad už dost dospělej na to, aby ses bál ve vlastnim pokoji? Di si lehnout, nic tam není!" řekl mu otec.
"Mami, prosim! Něco mi v tom pokoji chce ublížit, já to vim, prostě to vim, že mi to ublíží. Zkuste mi věřit! Prosim!"
"A dost. Di si lehnout. V tom pokoji nic není!"
Věděl, že s rodiči nic neudělá. Nadechl se a řekl si, že prostě to překoná a zvítězí nad tím čímsi, co v jeho pokoji je.
Vešel do pokoje a zavřel za sebou dveře. Se zaklapnutím kliky náhle zažil hrozný strach, otočil se do pokoje a v tu chvíli viděl něco, co bylo zároveň neviditelné, jakoby viděl samotný pohyb energie. Nikdy se necítil tak plný strachu a úzkosti jako nyní! A náhle si to uvědomil- televize vypnutá a počítač zapnutý, pouze černá obrazovka, na které blikala veliká ikona!
Ten počítač vypínal, tu televizi zapínal! V prvním momentě sáhl po vypínači od světla, ale ke svému zděšení zjistil, že světlo nereaguje. A náhle to cosi jakoby se pohnulo k němu a on ucítil strach o vlastní život. Sáhl po klice a chtěl vyběhnout, ale dveře náhle nešly otevřít! Zběsile tahal za kliku a začal bouchat do dveří.
"POMOC!POMOCTE MI!" bušil plný hrůzy do dveří, plakal a křičel o pomoc, moc křičel. Slyšel svojí matku, jak vystrašeně na něj volá. V jednu chvíli dveře povolily, ale něco je opět zabouchlo. Bušil do dveří, bušil moc až náhle ucítil podivný chlad a obraz sem u rozplynul.
V tu chvíli mne probudil vlastní křik, bylo přibližně tři ráno. Ztěžka se mi dýchalo. Rozhlédl jsem se po pokoji a hleděl na vypnutou televizi a vypnutý počítač. Přišlo mi, že to cosi je v mém pokoji a snaží se mne obklopit. Proto jsem v bezpečí mé postele v rohu zapnul televizi a zapálil si cigaretu. Každou chvíli jsem očekával, že vyběhnu ke dveřím, které však nepůjdou otevřít…
copyright (c) www.screamo.blog.cz
Hm.........Já....Nedokážu si to vysvětlit.........Ale Tohle...Skoro stejný......Takyovýhle pocity......jsem ještě do nedávna zapisovala do mýho počítače........Je to ...Neuvěřitelně....Strašidelný.....Ale nepochopí to nikdo ...kDo ještě...Takovýhlech páár minut hrůzi neprožil na vlastní kůži.. X-! ...A..taky mě často uklidníí cígo....bohužel...ještě mi není 18...tak si v pokji zapálit nemůžu....! :)