Pokoj

23. března 2008 v 17:39 | screamo |  Somniãrismus
Ukázkové dílo, jmenující se Pokoj, které vychází z mého snu ze dne 21.3.2008. Červeně označené písmo je vlastní sen.
POKOJ
Toho večera byl pokoj ještě více těsnější a temnější, než kdy předtím. Cítil ze svého pokoje cosi, nedokázal říci přesněji co, ale neměl z té energie vůbec dobrý pocit, dokonce se obával, že to cosi mu chce nějakým způsobem ublížit. Každý den prožíval stejný pocit strachu, když přicházel soumrak dne a do pokoje přinášel stín noci a s ním opět to záhadné cosi.
Seděl u svého počítače, přikryt slabou narůžovělou dekou a psal si přes internet se svými kamarády, avšak každou chvílí se otáčel do pokoje, který byl celý za jeho zády. Cítil oči v zádech, dívající se na něj a prorážející jeho tělo. Ten pocit byl vždy tak nepříjemný, strašidelný a hlavně děsně nesnesitelný! Byla již hluboká noc a nakonec se rozhodl, že nejlepší bude, když si zapne televizi a lehne si do postele, do rohu, tam , kde měl celý pokoj pod kontrolou. Doufal, jako každou noc, že ho televize uspí a on se ráno probudí opět šťastný, že to cosi tam už není a že to přijde opět až večer. Věděl, že je to ale naivistická myšlenka, jelikož pocit strachu byl tak hrozně moc silný. Zapnul televizi a teprve až pak vypnul počítač, to aby se v místnosti neudělala absolutní tma…
Řekl si, že se musí vzpamatovat, že mu je 18 a že takové věci neexistují, že je to pouze jenom jeho blud v hlavě, který moc prožívá, ale i přesto se mu občas v noci stalo, že se přistihl, že se něco stalo, nějaká podivná věc, například slabé škrábání ve skříni či občasné zadatlování na klávesnici…
Ležel a očima neustále zkoumal své okolí, nemohl se od toho odtrhnout. Pocit strachu v něm opět kypěl a kypěl, tentokrát silněji, než kdy dříve, a ten pocit strachu nakonec zvítězil. Přehodil přes sebe opět tu deku a vyběhl z pokoje do obýváku za matkou.
"Mami, já budu dneska spát tady v obýváku," řekl své matce, které se s jeho otcem dívala na noční program.
"To je každej den! Zase se bojíš sám v pokoji?"
"Jo"
"Nejsi snad už dost dospělej na to, aby ses bál ve vlastnim pokoji? Di si lehnout, nic tam není!" řekl mu otec.
"Mami, prosim! Něco mi v tom pokoji chce ublížit, já to vim, prostě to vim, že mi to ublíží. Zkuste mi věřit! Prosim!"
"A dost. Di si lehnout. V tom pokoji nic není!"
Věděl, že s rodiči nic neudělá. Nadechl se a řekl si, že prostě to překoná a zvítězí nad tím čímsi, co v jeho pokoji je.
Vešel do pokoje a zavřel za sebou dveře. Se zaklapnutím kliky náhle zažil hrozný strach, otočil se do pokoje a v tu chvíli viděl něco, co bylo zároveň neviditelné, jakoby viděl samotný pohyb energie. Nikdy se necítil tak plný strachu a úzkosti jako nyní! A náhle si to uvědomil- televize vypnutá a počítač zapnutý, pouze černá obrazovka, na které blikala veliká ikona!
Ten počítač vypínal, tu televizi zapínal! V prvním momentě sáhl po vypínači od světla, ale ke svému zděšení zjistil, že světlo nereaguje. A náhle to cosi jakoby se pohnulo k němu a on ucítil strach o vlastní život. Sáhl po klice a chtěl vyběhnout, ale dveře náhle nešly otevřít! Zběsile tahal za kliku a začal bouchat do dveří.
"POMOC!POMOCTE MI!" bušil plný hrůzy do dveří, plakal a křičel o pomoc, moc křičel. Slyšel svojí matku, jak vystrašeně na něj volá. V jednu chvíli dveře povolily, ale něco je opět zabouchlo. Bušil do dveří, bušil moc až náhle ucítil podivný chlad a obraz sem u rozplynul.
V tu chvíli mne probudil vlastní křik, bylo přibližně tři ráno. Ztěžka se mi dýchalo. Rozhlédl jsem se po pokoji a hleděl na vypnutou televizi a vypnutý počítač. Přišlo mi, že to cosi je v mém pokoji a snaží se mne obklopit. Proto jsem v bezpečí mé postele v rohu zapnul televizi a zapálil si cigaretu. Každou chvíli jsem očekával, že vyběhnu ke dveřím, které však nepůjdou otevřít…
copyright (c) www.screamo.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Masio_Q(Maša_Q) Masio_Q(Maša_Q) | E-mail | 26. března 2008 v 22:27 | Reagovat

Hm.........Já....Nedokážu si to vysvětlit.........Ale Tohle...Skoro stejný......Takyovýhle pocity......jsem ještě do nedávna zapisovala do mýho počítače........Je to ...Neuvěřitelně....Strašidelný.....Ale nepochopí to nikdo ...kDo ještě...Takovýhlech páár minut hrůzi neprožil na vlastní kůži..   X-! ...A..taky mě často uklidníí cígo....bohužel...ještě mi není 18...tak si v pokji zapálit nemůžu....! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama