Paradox

17. února 2008 v 10:56 | screamo |  Melancholie hlubokého konce
2. báseň v pořadí
Paradox
Zemřít a žít:
Nic podstatného na těchto věcech není.
I když se to tak zdá a může to tak být:
má záhadná přítomnost se slučuje s poznanou budoucností.
Dopředu či dozadu,
A možná ještě dále.
Sám tu sám každou minutou proplouvám,
raduji se z nepoznaného.
Chci vidět nicotu,
chci v ní spatřit vše.
V mysli mé je možné,
pouhým okem spatřit neviditelné.
Bloumajíc hluboko v zátiší své mysli,
slepotu vidím.
Hledí na mne v úžasu,
hluchému povídá,
aby to němí dále k nikomu prozradil.
Zdá se mi bděný sen či ne?
Abstraktnost věcí je však tak složitá!
Myslím, že je uvěřitelné,
Že se jí nevěřit nedá.
Kdekoliv, kdykoliv a v čemkoliv je možné nemožné,
za záclonou chamtivosti a rádobymocenským slovem,
které říká, že vše je zámožné-
jak Touha mít nic tak Touha být světa pánem.
Odtud potud chci se smát,
jak je mi smutno.
Chci se hádat,
ale samozřejmě v klidu vše musí být vyřešeno.
Přemýšlejíc nad podstatou samotného vesmíru-
Exploze, Bůh či nikdypočátek?
Promlouvat ve větách přímých, z úsudku,
Které však jdou mimo danou věc.
Sláva tomu, kdo si slávu zaslouží!
Hanba tomu, kdo si chléb almužnou vyslouží!

copyright (c) www.screamo.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Al:i:en Al:i:en | 23. února 2008 v 14:30 | Reagovat

Respekt....nádhera...šílený...chytrost ...vychytanost...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama