Nápoj Úpadku šedivosti

16. února 2008 v 21:01 | screamo |  Melancholie hlubokého konce
8. báseň sbírky
Nápoj Úpadku šedivosti
Šedivost a prázdnota tohoto světa:
Stěny, které se svírají a dusí mne!
Běžnost a každodennost, průnik do tmy světla:
Tak skrovně, tak bídně mi zde je…
Vše je na svém místě, vše hraje dobrou kulisu:
Láhev od nápoje, zapnutá televize, voňavka bez víčka.
Maličkosti tvoří celek, neobměnitelný, tvrdě na svém půdorysu!
Materiálnost si to své pěkně hýčká…
Ze zapálené tyčinky line se nasládlá vůně, rozprostírá se vzduchem.
Tiše mi šeptá: "zavři oči a odpluj do svých myšlenek,
Nech tu volnost, ať ti hlavou lítá kolem!"
Opět ony, hlasy mého úniku, prodírají se navenek…
Je to klam či jenom halucinace?!
Je to možné či pouze sním?!
Chci utéci, chci odtud pryč, svého úniku chopit se!
Ach bože, křičím tu, zešílím!!!
Do rukou svých, Nápoj Úpadku šedivosti beru,
vypiji ho tak sladce a dlouze.
V žilách cítím lásku a něhu,
z úst stéká mi do těla štěstí tak krásně…
Svět se rozzářil, naplnil se radostí!
Ruce se mi třesou, prožívám snad de-javu?
Svět šedivosti rozdrtil sem štěstím!
Nedokáže mne ovládat, jak Petr Pan vzduchem si letím…
Nyní jsem já pán těchto chvil!
Nyní jsem lord, který káže silám přírodním!
Nyní jsem centrálním bodem na nekonečno mil!
Jsem v euforii, snad se z toho snu nikdy nevzbudím!
Hrajte! Chci vás slyšet, hudby překrásné!
Nepřestávejte, dokavaď já sám neřeknu!
Jste melodie všemocné!
Před vaší zbožností milerád pokleknu!
Co to cítím, co se to děje?
Proč mne to opouští, proč již nehřeje to srdce moje?
Otevírám oči a vidím stěny, které se svírají a dusí mne!
Proč?! Proč již nápoj odešel, proč již opustil žíly mé?
Jsem opět samotný, opět vše dusí mne…
Nápoji, kdy opět vysvobodíš tělo mé?

copyright (c) www.screamo.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama