Mé poselství

17. února 2008 v 10:51 | screamo |  Melancholie hlubokého konce
4. báseň v pořadí
Mé poselství
Můj milý světe:
světe můj.
Jen na chvíli buď tiše,
vyslechni si smutek můj:
Spálit, spálit tento svět!
Do samotného popele rozžhaveného.
Ať nepřežije jediný růže květ,
když vidím konání osudu nespravedlivého.
Ať voda z oceánů šíroširých,
vypouští páru beze sole.
Ať blesky hurikánů bouřlivých,
Rvou stromy, obydlí, ohýbají neživé!
Ať se pouště rozšíří,
A vegetace zahyne s nimi!
Ať vypukne hrůzné zemětřesení:
Ať pomalu zabije všechny lidi!
Můj milý světe:
Světe beze milosti.
Jen na chvíli buď tiše,
A vyslechni si mé touhy zlosti:
Zničit, zničit tento život!
Ať se matka přírody čistá navrátí.
Nenacházím dostatečných slov.
Kdo mi jen tyto iluze vyvrátí?
Ať vítr vane ze severu,
ať přinese do krajů teplých mrtvolný chlad.
Chci cítit rozklad krásného,
Vždyť churavý a smutný jsem rád.
Ať vybuchnou elektrárny jaderné,
ať shoří všechno bohatství.
Vše bude tak nevinné,
A lidstvo - vše naší zemi navrátí.

copyright (c) www.screamo.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama