Křehké tělo

16. února 2008 v 20:59 | screamo |  Melancholie hlubokého konce
9. báseň sbírky
Křehké tělo
Tělo křehké jako pírko,
Obnažené zimním vánkem.
V ulici světlo chabé prosvitlo,
Město spí rušícím spánkem…
Stojí v zimě, stojí sama,
Na dně lidské společnosti.
Dívka, jenž se prodává,
Propadlé tváře, existence bez budoucnosti…
Teplo v páře ji opouští,
A auto přijíždí,
Prochladlá kolena se zimou třesou,
A dveře se otevřou,
Sukně v půl stehen:
"Zaplať předem!"
Vyzdobená lehká děva!
"Zajedem si do lesa!"
Posloužila muži,
posloužila "dobrému" účelu.
Zítra koupí si omamné slasti:
"Dobrej kšeft, zejtra to tu zas rozjedu!"
Nezbylo z krásné dívenky nic:
"Kdo jsem? Kdo mi to může říct?"
Náznak kdysi krásného ve tváři má zarytý.
" Můj život je tak spletitý!"
Pláče…obličej má v dlani,
Na chodníku zmokvaném.
"Kde je ten princ na bílém koni,
O kterém mi maminka říkala v dětství nevinností prolhaném?!"
Vstala, melancholie ji v žilách kolovala,
Nastoupil nový počátek života:
"Bože!"ruku k nebi pozvedla,
"řekni mi ty! Kam jsem se to dostala!"
"Bože!"pohrozila podruhé,
"řekni jen, proč jsi to dopustil?!"
"Bože!"zaklela potřetí,
"Nenávidím tě, jsi příčinou mého neštěstí!"
Zhroutila se děva mladá,
Na beton mrazivý.
Život mladý utekl ji pod rukama,
Ten, jenž vysál pasák vyždímavý!
V euforii hlavu k nebi pozvedla,
Běda běda, boha opět proklela:
"Bože, nenávidím tě, tak hrozně moc!
Mám mít důvod tu být?
Prozraď ho, pojď sem a řekni ho!
Já nechci už žít.
Nechci být už courou!
Nechci už být otrokyní prodeje pouhou!"
Usnula vyčerpáním,
Usnula na chodníku bez přemáhání.
Ráno lidé zasněžené tělo prohlédli:
"Bůh si ji k sobě vzal, volně pluje mezi anděly"
…Děvče,skončilo tvé trápení…

copyright (c) www.screamo.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama