Hořkost osudu

17. února 2008 v 10:41 | screamo |  Melancholie hlubokého konce
7. báseň v pořadí sbírky
Hořkost osudu
Lidé o mne říkají : není v pořádku…
Lidé se mne vyhýbají
Lidé mne proklínají
Lidé se mi vysmívají
Lidé mne nenávidí
Lidé mnou opovrhují
Lidé na mne plivají
Lidé si na mne ukazují
Lidé o mne říkají : koukej na tu trosku…
Předtím, než mne budete soudit,
zkuste mne prosím milovat
Toužím stát se někým,
toužím stát se určitým bodem.
Cožpak nevidíte jak tu brečím?
Cožpak mne nevidíte, když procházíte kolem?
Dívám se a dívám, oči zalité pláčem,
oplakávám mentalitu vás všech
Můj obličej-v hořkosti osudu smáčen,
toužím být jako vy ve svých snech!
Lidé si mezi sebou šeptají : to není přece možné…
Lidé, jak já se vám vyhýbám
Lidé, jak já vás proklínám
Lidé, jak já se vám vysmívám,
Lidé si mezi sebou šeptají : dejte ho do klece!
Předtím, než vynesete rozsudek,
zkuste mne prosím milovat
Toužím se stát lidskou osobou,
toužím se stát viditelným.
Proč naplněni jste tou zlobou?
Proč nazýváte mne smyslů zmateným?
Stojím tu, já táži se vás:
Dokážete mne milovat?
Dokáží vaše chladná srdce opět láskou kolovat?
Dokáží vaše činy velké věci budovat?
Dokážete ještě vůbec něčeho litovat?
Dokážete milovat?...
Lidé říkají : čert ho vem!
Pryč s ním, navždy ven!
Nikdy, osude, nikdy neměl jsi to dovolit,
aby člověk dokázal lásku zahanbit!
Nikdy, osude, nikdy neměl jsi dovolit,
aby člověk člověka dokázal o štěstí ochudit!
…Nevyslyšeno, odsouzeno…
Já i přese vše stále budu schopen láskou oplývat

copyright (c) www.screamo.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama