Buď sbohem

17. února 2008 v 10:54 | screamo |  Melancholie hlubokého konce
3. báseň v pořadí
BUĎ SBOHEM
Mé ideály krásného a dlouhotrvajícího
rozsypaly se v miliony střípků.
Již nedá je dohromady nikdy nikdo,
v mysli rozplynulo se mi mnoho snů!
Jako v rokli příkré a nekonečně hlubinné,
tak se nyní cítím.
Nechci už zažít pocity stejné,
to se radši ze skály zřítím!
Naše jména, na zdi napsaná,
seškrabuji ze zdi ostrým kamenem.
Měl sem hrdý pocit, stále skvělá nálada,
teď nosím si duši s těžkým břemenem!
Náhle v sobě prázdno, nic odporné,
nemohu dýchat, mé svědomí stává se chladné!
Nemám sil, co udělat mám?
Sem bezradný, zoufalý a bez cíle: ten je totiž pořád dál a dál
Láska bolí,
láska do srdce řeže!
Láska je nenávist,
láska srdce mé zevnitř žere!
Láska je peklo,
láska je v hrdle oheň!
Láska je ta Nenávist,
když říkáš mi Buď sbohem…

copyright (c) www.screamo.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama