Buddhův život

13. září 2007 v 14:17 | screamo |  Buddhismus
Život Siddhárthy Gautamy
Tento příběh,který nyní budete číst,je založen na skutečných událostech,které jsou doloženy hmotnými či písemnými prameny.Buddhovi ostatky existují dodnes a proto je jisté,že doopravdy žil a dobré k tomu ještě je,že se i s ním dochovala většina textů a zápisů z dob jeho života a po jeho smrti.Tento příběh plyne z buddhistické tradice o životě Buddhy a myslím si,že je také nejatraktivnější a nejzajímavější.
Buddhova pouť k osvícení začala před "sto tisíci nesmírnými věčnostmi a čtyřmi nezměrnostmi",kdy se bohatý a vzdělaný brahmán Sumédha náhodou setkal s buddhou jménem Dípankara(jeden z buddhů minulých věků,o kterých se píše v Tripitace).
Sumédha,zklamán životem a ohromen vyrovnaností a kázní buddhy,slavnostně přísahal,že se podrobí kázni,pomocí níž se také stane buddhou.Od té chvíle byl znám jako bódhisattva,"bytost toužící po osvícení".
Když Sumédha zemřel,síla jeho činů a slib,že bude usilovat o osvícení,vyvolaly zrod nové podoby-takové,aby odpovídala nakupeným životním energiím.V této formě ve stovkách znovuzrození,ať už v podobě lidské či odlišné,se bódhisattva se snažil dospět k deseti dokonalostem:mravnost, odříkání, trpělivost, pravdomluvnost, odhodlání, ochota, vyrovnanost, moudrost a dobročinnost.
Například,když byl králíkem,prokázal nejvyšší dobročinnost tím,že skočil do ohně,aby nasytil hladového brahmána:
Žebrák o stravu přikázal.
Sám sebe jsem mu k jídlu dal.
Kdo komu kdy svěřil větší dary?
V almužnách jsem dokonalý.
Když byl obrovským slonem,zasáhl ho otrávený šíp.On však vůči lovci nejevil žádné známky agrese,ba naopak,dokonce mu pomohl odtrhnout kly od jeho těla.A nakonec,ve svém předposledním životě,když byl princ Vessantara,prokázal nejvyšší dobročinnost tím,že se vzdal nejen svého hmotného bohatství,ale také milované ženy a dětí.
Po smrti prince Vessentary se bódhisattva ocitl mezi bohy a tam také přemýšlel o okolnostech svého nadcházejícího života a posledního zrození.V tutéž chvíli se na zemi,v Kapivalastu,hlavním městě Šálků,zdálo spící královně Mahámáji,že ji unášejí do zlatého paláce na stříbrné hoře někdy v Himaláji.Tam,uložena na lůžko a obsluhována andělskými bytostmi,uviděla přicházet velkého bílého slona.Slon nesl v chobotu lotosový květ a hlasitě troubil.Třikrát obkroužil lůžko a bokem vešel do jejího těla.Tak došlo k početí Gautamy,které pocítil celý vesmír!
Ve chvíli,kdy byl v matčině lůně počat budoucí Buddha,
všech deset tisíc světů se náhle zachvělo,zakymácelo a zatřáslo.
Desetitisíci světy se rozlilo nesmírné světlo;
Slepí prozřeli…
Hluší získali sluch…
Spustil se déšť,ač nebyl pravý čas…
V mocném oceánu voda zesládla.
Dvorní mudrci ji poté oznámili,že čeká syna a došli k rozhodnutí,jež mělo ovlivnit celou pravdu existence světa:pokud syn nebude vládcem světa,bude buddhou.Ke konci těhotenství královna odcestovala na cestu ke svým rodičům,ale u vesnice Lumbiní dostala porodní bolesti.Uchýlila se do háje sálových stromů,které kvetly,ačkoli nebyla jejich doba,a vestoje porodila syna,který vpadl do sítě,jež přidržovaly bohové.Dítě se od sítě odrazilo,udělalo sedm kroků a vykřiklo: "Jsem nejvyšší bytostí.Toto je mé poslední zrození.
Princ Gautama se narodil při úplňku v měsíci vaišákha(duben-květen).(k jeho narození,odvrácení,probuzení i smrti došlo ve stejný den).Když dítě spatřil potulný asketa Asita,rozplakal se,protože si uvědomil,že dítě dojde osvícení a bude učit druhé,ale on se toho již nedožije.Královna Mahámája zemřela sedm dní po jeho narození a zrodila se v království bohů.
Jeho otec si byl vědom toho,co řekli mudrci a proto se rozhodl,že pokavaď Gautama nepatří nic,co by mu mohlo navodit myšlenu o rozjímání toho světa,nikdy se buddhou nestane a zaručí dědictví pro království.Mladý Gautama vynikal v bojových uměních a byl slibným budoucím vládcem.Žil v překrásných palácích,nosil oblečení z honosného materiálu,jedl jen nejvybranější pokrmy a většinou se bavil a trávil čas tím nejpříjemnějším způsobem.Jediní,kteří jej mohli obsluhovat a pohybovat se v jeho dohledu,byli mladí krásní lidé,kteří netrpěli žádnou chorobou.
V šestnácti letech se oženil s Jašódharou a měli spolu syna Ráhulu.Žil šťastný a spokojený život a nic nenasvědčovalo tomu,že by nebyl opravdu skvělým vládcem.Avšak v devětadvacíti,když projížděl okolo jakési vesnice,donutil vozku,aby do vesnice zavítal a tam zjistil cosi,co před ním otec vždy skrýval a právě to zřejmě rozhodlo o osudu Gautamy.První den uviděl muže,který však nebyl mladý a krásný,nýbrž starý a sotva se pohyboval.Další den do vesnice zavítal znovu a viděl sice mladou krásnou dívku,ale cosi s ní nebylo v pořádku.Vozka Gautamovi prozradil,že žena je sužována nemocí a o nemoci mu vše vysvětlil.Poslední den uviděl Gautama různě staré lidi,mladé i staré,zdravé i nemocné,jak nesou mrtvé tělo ke kremaci.Nemohl smrt nejdříve pochopit,ale až ji pochopil,zdrtilo ho to a on si uvědomil,že celý svůj život žije v zaslepenosti jeho otce a celý svět sdílí toto utrpení-koloběh života.Bylo to pro něj něco nového,něco šokujícího.Jeho otec si svojí chybu uvědomil-tajil před Gautamou věci,které patří k životu a Gautama je sám poznal až po 29 letech.
Nyní se Gautamovi život v paláci a přepychu zdál příšerný,dusil ho.Neměl náladu na žádné bavení či oslavy,byl posedlý faktem utrpení a nalezené cesty k jeho ukončení.Poté do vsi vyrazil ještě jednou a setkal se s asketou,který se všeho vzdal,aby se mohl plně věnovat duchovnímu životu.Gautama z něj,i přes absolutní chudobu,vycítil klid a to jej posunulo k myšlence,že ten asket se s nepříjemným faktem utrpení nicméně vyrovnává.
Jednoho večera,když byli všichni opilí,políbil svojí choť a syna,nasedl na koně a s oblíbeným sluhou zamířil k branám města.Tím jeho velké odvrácení od světa počalo a proto šťastní bohové otevřely bránu,která byla zamknutá.Gautama dojel až k řece,kde si mečem zkrátil vlasy,královský šat vyměnil za prostý oděv kolemjdoucího lovce a propustil sluhu i koně.Jediné,co si ponechal,byla miska na jídlo.
Gautama navštívil všechny slavné duchovní učitelé té doby a naučil se všemu,co vyučovali.V průběhu tohoto hledání podrobil své tělo velkému strádání a trýzni.Žil v hlubokých lesích,spalován poledním sluncem a v noci třesoucí se zimou;spal na lůžkách z trní;někdy žil na pohřebištích;hladověl,až byl tak hubený,že se přes břicho dotkl páteře.Ale stále nemohl nalézt odpověď na základní otázku,kterou hledal.Nakonec pochopil,že když bude takto pokračovat,pravděpodobně dřív zemře,než najde odpověď.Odešel pryč od potulných mnichů a opět začal přijímat jídlo.
Ve svých 35 usedl pod rozložitý fíkovník,tělo se mu blyštilo.Sudžáta,mladá žena,která věřila,že díky svým modlitbám pod tímto stromem byla obdařena dobrým manželem a synem,přišla stromu obětovat vybrané jídlo.Nabídla jídlo Gautamovi,protože si myslela,že je duch stromu.Gautama jídlo přijal.Poté se vykoupal v řece a misku na jídlo hodil do vody.Miska plavala proti proudu,což bylo znamení,že se dnes stane Buddhou.Když přišla noc a úplněk(byl květen),opět usedl pod strom,tvář obrátil k východu a zařekl se,že nevstane z místa,dokud nedosáhne plného vědění:
Ať mi kůže,šlachy a kosti pro mne za mne seschnou!
A ať mi v těle vyschne krev a maso!
Z místa se nehnu,dokud nedosáhnu nejvyšší a úplně moudrosti!
Po hluboké meditaci a bojem s Márou,Pánem smrti,dosáhl k ránu osvícení a plné vědomosti.Rozpomenul se na své minulé životy;také viděl,jak pracuje karma;spatřil,jak překonat touhu,připoutanost k existenci a ulpívání na nesprávných názorech.Nakonec při východu jitřenky prohlásil: "Zrozování je ukončeno,svatý život byl naplněn,co bylo třeba udělat bylo uděláno,již není potřeba nic dalšího učinit…"
Buddha poté roztočil kolo dharmy a ustanovil Čtyři Vznešené pravdy a po celých 45 let poté vedl a nabádal lid k pravdivému vnímání tohoto světa.V posledním roce svého života,když cestoval z Rádžagrhy,onemocněl úplavicí.Bylo mu 80 let.Když umíral,pršely z nebe květy a zněla nebeská hudba.Místo bylo plné bohů-na čtyřicet mil se nenašlo jediné místečko,které by nebylo prostoupeno mocnými duchy.Nakonec se slovy "Pomíjivé je vše,co se tu zrodilo,usilujte s horlivostí" prošel řadou hlubokého soustředění a vydechl naposledy.Bylo to naposled,co žil…přestal existovat…
Když vznešený zemřel,v tu chvíli se rozpoutalo mocné zemětřesení,
Děsné a strašlivé,a nebe bylo zaplaveno blesky.
Poté následoval velkolepý pohřeb a rozšíření buddhismus do takové formy,jakou známe nyní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama